Jaký je ideální věk pro nastřelování náušnic

Ideální věk pro nastřelení náušnic je asi tou nejrozporuplnější otázkou. Existuje totiž řada zcela protichůdných názorů a přístupů. I já mám na tuto problematiku vlastní pohled. A ten se Vám pokusím vysvětlit a zdůvodnit.

Ještě do nedávna bylo běžné propichování oušek bezprostředně po porodu. Některé porodnice tuto možnost dokonce stále nabízejí. Já ale tuto možnost určitě nedoporučuju. Miminko ještě nemá zcela vyvinutý tvar ušních lalůčků a taky nemá čerstvě po narození dostatečně vyvinutou imunitu.

Dalším rozšířeným názorem je, že by se náušnice měly píchat až po prvním očkování hexavakcínou (cca od třetího měsíce věku). V tomto očkování je zahrnutá vakcína proti tetanu a žloutence typu B. Někteří lékaři dokonce tvrdí, že až po úplném dokončení očkování (tj. cca po 15. měsíci věku). Důvodem těchto doporučení je především prevence kvůli možným infekcím zaneseným při nastřelování. Pokud se ale dodrží správná hygiena a veškeré náležitosti, není se čeho bát. Náušnice jsou vždy sterilní a všechno probíhá v absolutní čistotě. Navíc se můžou použít i náušnice z lékařského plastu, kterými se předejde i jakýmkoli alergickým reakcím.

Pokud jde o mě, já mám na ideální věk jednoznačný názor, který vychází nejen z výše popsané logiky, ale taky z reálných zkušeností při nastřelování. Podle mého je pro propíchnutí oušek nejlepší období mezi třetím až šestým měsícem po porodu. Pokud budete miminko očkovat první hexavakcínou, budete tak mít klid, že je chráněné proti tetanu a žloutence. Určitě by se ale aplikace měla vyhnout období bezprostředně po oočkování. Počkala bych tedy minimálně týden po vakcíně.

Proč ale doporučuju nastřelování pouze do konce šestého měsíce věku? Protože takto malá miminka si ještě tolik neuvědomují, nestresují se předem a na nastřelení rychle zapomenou. Čím starší dítě, tím je toto horší. Po prvním roce tedy nastřelení už nedoporučuju a vždycky se toto snažím maminkám spíše rozmlouvat. Považuju to totiž za zbytečné trápení. Děti z toho mají obrovský stres, bojí se a celkově z toho pak mám špatný pocit i já, že jim ubližuju. Některé kolegyně či lékaři toto ale příliš neřeší a k věku dětí nepřihlíží. Já ale vím, jak traumatizující zážitek může pro děti nastřelení být.

Jedinou výjimkou pro mě je, pokud chce náušnice starší dítě vyloženě samo a těší se na ně. Samozřejmě, že před nastřelováním mají takové děti taky strach. Když ale náušničky moc chtějí, dobře se s nimi spolupracuje a nechají si všechno vysvětlit. A po propíchnutí oušek se rychle oklepou, když jim nastavím zrcadlo a oni se vidí s novými náušničkami.